Strasti a slasti psaní s AI
Disclaimer k ožahavému tématu: Autorem mých textů jsem já. Nikdy bych nenechala stroj psát beletrii za mě. Používám ho na betaci, souhrny, kontroly vyznění a brainstorming.
Víte, jak poznáte, že je text od AI? Jako jediný umí správně používat pomlčky a spojovníky. A to druhé zmíněné miluje. Nastrká je všude tam, kde by smrtelník dal čárku. Takže jestli patříte mezi ty nesmrtelné, kteří si s podobnými znaky poradí, střezte se. Možná budete čelit jednomu závažnému obvinění.
Ale jak vážné to s tím obviněním vlastně je? Může za vás kouzelná krabička napsat román? Nejsem odborník na téma, ale z několikaměsíčního lopocení musím říct, že ne. A nemyslím tím zatím ne. Prostě ne. Celý úspěch a neúspěch je totiž daný neustálou kontrolou uživatele, vyhodnocování, přemýšlením, přidáváním úhybek a samotným psaním, které za vás sebelepší engine prostě neudělá. A když, bude to o ničem. Už jen abyste mohli AI účinně používat, musíte umět řemeslo sakra dobře.
Překvapí vás někdy pěkným obratem? Ano, to se stane. Zvlášť když má spoustu vašich. Bude vám upravený odstavec na první zkouknutí připadat geniální? Jo, to by tomu šlo. A vzápětí zjistíte, co je na tom všechno špatně. Udělá hned na to naprostou krávovinu, ze které by si jeden raději hlavu ustřelil? No, na to vemte jed!
To jsem takhle chtěla po ChatGPT zhodnotit napsanou kapitolu a on si ji začal vymýšlet. Včetně toho, co mám na té (jím vymyšlené) kapitole zlepšit. A hnedle si připadáte jako v nějaké pěkné dystopii.
Tak k čemu je ta kouzelná krabička dobrá? Když pominu, že je to glorifikovaný Google.
Lidská hlava jede jako sněhová koule. Přidává myšlenku za myšlenkou. Příbaluje tohle a támhleto. Do viktoriánského románu přece musím přidat dětského kominíka, samovzněcující se šaty, duchařské seance, Jacka Rozparovače, a a a… No, a tohle AI nedělá. Je konzistentní (až moc), propojuje témata, spojuje symboly.
Znáte to spisovatelské pořekadlo o modrých záclonách? Tak v případě AI nebudou nikdy modré protože proto. To je výhoda i nevýhoda zároveň. Drží vás v mezích, a když se necháte strhnout, budete mít nudný líbivý text. Všímáte si, jak vždycky začnu v dobrém a skončím průšvihem? O tom už jsem mluvila ze začátku. Kontrola uživatele. Nad situací, nad dalším dotazem, nad textem.
Pokud to s AI chcete zkusit, buďte připraveni, že je to s ní jako s malým dítětem. Všechno se jí musí opakovat pořád dokola a utvrzovat jí hranice. Donutit ji se vzdát nebo uznat chybu (příp. lež) chce až příliš úsilí. A když ji necháte jet si to svoje, zatočíte se do smyčky tolikrát, až si had Uroboros rozkouše ten svůj ocas do krve. A taky vám sežere spoustu času, po který byste mohli psát.
Chcete se dozvědět více o tom, jak jsem tedy AI používala konkrétně v praxi?
Přečtěte si následující článek
