Dlouhá cesta malé Lisette
Někdy s vámi postavy rostou. Někdy vám přerostou přes hlavu a někdy se hledají déle než průměrný student filosofické fakulty. A všechno tohle už má za sebou milá Lisette. Byla mých pár stovek stran určených k hození do koše. Nic osobního, každý je potřebuje. Jinak by se psát nikdy nenaučil.
Lisette Měla ale to štěstí, že zůstala mimo všechny publikační snahy, takže její peripetie zůstaly světu skryty. Jinak už by asi byla dávno odsouzená na věčnost šuplíku. A stejně jsem si myslela, že už tam zůstane. Dokud ve mě život neprobudil touhu napsat si něco o hezkém vztahu otce a dcery. A ten milá Lisette má a vždycky měla, ať už jsem s ní prováděla cokoliv.
Lisette Měla ale to štěstí, že zůstala mimo všechny publikační snahy, takže její peripetie zůstaly světu skryty. Jinak už by asi byla dávno odsouzená na věčnost šuplíku. A stejně jsem si myslela, že už tam zůstane. Dokud ve mě život neprobudil touhu napsat si něco o hezkém vztahu otce a dcery. A ten milá Lisette má a vždycky měla, ať už jsem s ní prováděla cokoliv.
Tak co kdybych zkusila odvyprávět její příběh znovu, jinak a lépe? Udělat takový reteling sama na sebe. Zpracovat věci, na které jsem v sedmnácti neměla ani zkušenostmi ani mentálně? Byl to pokus a ty já ráda. Bude to fungovat? Nezklouznu se starými šaty i ke starým způsobům? Nepůjde všechno to, co jsem se od té doby naučila, zase do kelu?
Ukázalo se, že ve starých šatech je dobře, ale schopnosti tancovat neubírají. Rukopis jsem vyšvihla za tři měsíce a z toho značnou část dopsala za poslední dva týdny. Neuvěřitelný flow. V ději byly díry jako v cedníku, ale postavy fungovaly skvěle. Alespoň mi to hlásily boje první bety. A dokud chemie textu funguje, díry se dají řešit.
Teď je po pár měsících příběh mojí malé zpovykané vědmy a jejího sarkastického tatíka upíra už téměř připravený vydat se do světa. Mám z ní radost, z děvčete. Kdyby byla moje dítě, jako že do jisté míry je, už by měla občanku. Vlastně je teď na stránkách svého románu podobně stará jako v realitě. Děsivé, že? Ale když se k vám nějaký příběh vrací tak dlouho, asi chce ven. I kdyby musel zmutovat víc než příšerka z Warhameru.
Ten první obrázek bude minimálně deset let starý. Mám i starší, ale ty už patří do šuplete. Druhý je čerstvý od DALLE. Nejlepší, co se mi z něj povedlo vymámit. Asi budu muset vzít zase po letech tužku sama do ruky. Občas kreslím, ale ne lidi.
